BOTSWANA
Vnitrozemský stát na jihu Afriky. Od roku 1885 až do roku 1966 zněl název státu Bečuánsko. Tehdy získala země samostatnost a změnila název na Botswanu. Byla to jedna z nejchudších zemí britských kolonií. Zlom nastal rok po osamostatnění, kdy zde byly objeveny naleziště diamantů. V letech 1975 až 1990 rostla její ekonomika nejrychleji na světě.
Rozloha státu je 600 370 km2 a pouze 2, 2 milionů obyvatel. Opravdu to není přelidněná země.
Kromě diamantů má Botswana ještě jedno bohatství. Tím je delta řeky Okavango. Největší vnitrozemská delta na světě. V letním období dešťů nastávají záplavy, které přilákají obrovské množství divokých zvířat. Ne nadarmo patří delta řeky Okavango mezi sedm divů Afriky a v roce 2014 byla zařazena na Seznam světového dědictví UNESCO.
A to je vlastně důvod, proč do Botswany jedeme. Cesta z Pretorie do Gaborone je v pohodě. Autobus pohodlný, klimatizace přiměřená, spíme, čteme a za 7 hodin jsme na místě.
Kromě nás je v autobusu ještě jedno “ bílé “ děvče. Dáváme se do řeči a zjišťujeme, že je to Rakušanka, která žije v Londýně. Pepa si může zase “ pokecat “ německy. Amy, tak se jmenuje, jede také do Gaborone a odtud autobusem do Maunu. Máme stejnou trasu, takže se budeme vídat.
Přechod hranice mezi Jihoafrickou republikou a Botswanou je rychlý. Výstupní razítko, vstupní razítko a je to. Žádné vízum, žádné placení. Jediná aktivita je, že před překročením hranice si musíme stoupnout do jakési bedničky s mokrým hadrem. Že by desinfekce ????!!!!
Jsme v Botswaně. V hlavním městě Gaborone jsme za chvilku.
GABORONE
Vystupujeme z autobusu u benzínové pumpy Shell. Mimochodem, benzín zde stojí 8 pula, což je zhruba 17, 50 Kč. Hned se nás ujímá aktivní “ rádoby “ taxikář. Odveze nás do našeho Pa’nshaa BnB Guest Housu. Je večer, tak jsme rádi, že jsme “ doma “.
Ráno snídaně a jdeme do města. No, je to takové město neměsto. Moderní úřednické budovy a vedle nich “ lívance “ od krav. Všude je hodně daleko. Jdeme asi hodinu, než přijdeme do “ centra “. Dávám schválně do uvozovek, protože si nepředstavujte klasický střed města. Tady nic takového není. Žádné náměstí, žádná radnice, žádný kostel.
. 
Úřednické budovy podél silnice, nákupní centra s parkovišti. Rozestavěné objekty.
Náhodně potkáváme Amy, která večer odjíždí autobusem do Maunu. My do Maunu letíme další den.
U jedné z budov, se zlatou kopulí a na ní socha s mečem v ruce, se zastavujeme a fotíme. To ještě netušíme, že je to budova soudu a fotit se nesmí. Pracovnice ostrahy nám nařizují ( a dohlížejí, zda vykonáme ), že musíme fotky vymazat. Tak to uděláme, ale ony neví, že je z toho “ koše “ zase vrátíme. No, jo. Jiná země, jiný mrav.
Gaborone je opravdu zvláštní. Centrum je vystavěno podél silnice, ale jinak nic dalšího okolo. “ Asfaltka “ je pouze na hlavním “ tahu “, v bočních “ ulicích “ jenom prašná cesta. Ale vilky jsou tam pěkné. Sice se mezi nimi prochází stádo koz, ale to patří k místnímu koloritu.
Dva dny zde úplně stačí. Odlétáme do Maunu, který leží v oblasti delty řeky Okavango.
MAUN
Výchozí bod pro safari a hlavně pro návštěvu delty řeky Okavango. Bydlíme v krásném, africkými dřevěnými sochami vyzdobeném, bungalovu. Má jedinou nevýhodu, že je odtud všude daleko. Na letiště pro nás, naštěstí, přijel řidič z hotelu.
.
Maun je roztažený do daleka. Centrum je kolem autobusového nádraží, kde jsou i obchody a bankomaty. To nás, až tak, nezajímá. Máme úplně jiné plány. Let helikoptérou nad Okavangem. Jdeme hledat, kde se můžeme objednat. Spolu s námi chce letět i Amy, se kterou se v Maunu opět setkáváme.
Vše se podařilo zařídit a let helikoptérou máme před sebou. Na letišti procházíme kontrolou a vyzvedává si nás “ náš “ pilot. Je to Kanaďan a veze nás k helikoptéře. Je akorát pro 3 osoby. Nemá dveře, takže asi stokrát kontroluji, že mám opravdu zapnutý pás. Pro nás 3 je to první let helikoptérou.
A letíme. Na uši si dáváme sluchátka a rázem vypadáme jako profíci.
A už jsou pod námi vidět první zvířata. Zebry, které se tam prohánějí, buvoli. Ze vzduchu jsou dobře vidět, ale na fotkách jsou malinkatí. Nevadí, třeba uvidíme i větší zvířata.
Je to tady. Pod námi je menší stádo slonů, které se jde napít. A ve vodě jsou vidět hroši. Vše završují žirafy, které se spokojeně popásají na větvích stromů.
Jsme náramně spokojeni. Krajina pod námi by měla být v této době celá pod vodou. Vyčnívat by měly pouze stromy. Ale neprší a díky tomu jsme viděli tolik zvířat. I pilot se tomu podivoval.
Loučíme se s Amy. Další den odjíždíme autobusem do Francistownu. Máme sice část cesty stejnou, ale Amy chce jet brzo ráno a my až tak kolem 10. A co se nestalo. My už sedíme v autobuse a najednou se objeví Amy. Ona spala v kempu u řeky a ráno se tam objevil hroch. Asi hodinu ho fotila a natáčela, proto se zdržela. Takže jsme zase spolu. Amy ale vystupuje asi v polovině trasy v malém městečku fGweta. Tak, teď už opravdu rozloučení.
FRANCISTOWN
Je pro nás pouze “ přestupní stanice “ do další destinace.
Přijíždíme kolem 17 h. a hned si kupujeme lístek na vlak na druhý den. Spíme v Galleria Hotelu, který je vyzdoben sochami ženských hlav. Pro mě je to inspirující. Ráno vstáváme brzo a v 7 hodin odjíždíme vlakem do ZIMBABWE. Ale o tom, jak vše proběhlo, vám napíšu až příště.
Tak zatím.
Milena