BRAZÍLIE
Tak a je to tady. Zítra opouštíme na delší dobu Evropu. Mně to připadá, jako bychom teprve vyráželi na cestu. Pepa se mi směje, že už toho mám tolik zcestováno a teď mám najednou trému jako začátečník. Ale mně to v Portugalsku připadalo, že to mám kousek domů, takže vlastně jsem se moc nevzdálila. No, čím starší,tím více se dojímám. JDEME NA TO.
Vypadalo to náramně. Odlet 16,25h. z Lisabonu, přílet do brazilského Belému ve 21,30h. Na letišti vše O.K. do doby, než se na tabuli odletů objevilo u našeho letu to kouzelné slůvko DELAY 18,25h. Tohle slovo je noční můra všech, kdo někam letí. Asi už je vám jasné, co znamená. ZPOŽDĚNÍ.
Nastal předpokládaný čas zpožděného odletu. Už čekáme na odchod do letadla, ale opět hlášení, že dalších 50’ odklad. Poté nám dokonce dali poukázku na občerstvení v hodnotě 6 euro. To nestačilo ani na kávu a vodu. No, ale nakonec ve 20,30h. odlétáme.
BELÉM
Po 8 hodinovém letu jsme konečně přistáli v Brazílii ve městě Belém. A teď nastal okamžik, na který se celý týden v Portugalsku těšíme a netrpělivě ho očekáváme. Vycházíme z letiště a ….vstupujeme do prádelny. Jsou 2 hodiny ráno a je 27°C a vlhko. Ale je to báječné, akorát nám v hlavě hned naskočila otázka, kam do kabinových zavazadel dáme ty teplé věci??? No, budeme to řešit postupně.
Město Belém leží na řece Guamá, což je rameno řeky Pará, která je jedním z ramen řeky Amazonky. Jeho název je portugalským názvem města Betlém. Bylo založeno v roce 1616. Nacházíme zde pevnost, že které je dobrý výhled na město.
Po krátkém spánku, pokoj je prosycen “ vůní “ kuliček proti molům, oblékáme na svá“ vybělená “ těla kraťasy a trička bez rukávů a vyrážíme do ulic. Samozřejmě promazáni faktorem 50+.
Tady potkáváme doslova, co dům dal. Jsou zde vidět všemožné kombinace lidí. Tmavé, skoro černé tváře ( potomci otroků ), do toho běloši, že se až divíme, jak v tom slunci dokáží takhle zůstat, mulati, míšenci i potomci indiánů.
Co ale nejvíce zaujalo mě, jsou brazilské ženy. Nečekejte vysoké, štíhlé, dlouhonohé gazely. Naopak. Malé, buclaté, s velkými zadními i předními proporcemi. Ovšem, navlečené v kraťáscich, že s Pepou řešíme, jak se z nich vůbec mohou dostat. Při výrobě nátělníků, které jsou zde národním oděvem, asi měli málo materiálu.
Pro mě to zdejší ženské oblékání je příznivé. Nemusím mít sama se sebou klasický problém, co na sebe. Ono totiž, do již zmiňovaného kabinového zavazadla, na 16 měsíců cestování, moc věcí nedáte.
Belém je město, které je nazýváno branou do Amazonie. Má divadlo, kino, velké přístavy a co mě příjemně překvapilo i několik krásných botanicko – zoo zahrad. I ty jsme navštívili.
Město se mi v podstatě nelíbilo. Samé vysoké polorozpadlé domy, vysoké stromy, které nepustí do ulice slunce. Hodně domů zbouraných či spíše spadlých, kolem plechový vlnitý plot a uvnitř, nelze jinak říci, než bordel.
Pobyt zde je krátký. Hlavním naším úkolem je najít cestovku, která nám zajistí přesun lodí do Manausu, což je město ležící přímo na řece Amazonce.
Odjíždíme v sobotu, 2.12., a do Manausu připlujeme ve čtvrtek 7. 12. Na těch 6 dní a 5 noci na lodi jsem fakt dost zvědavá.
Taxík přijel na čas a veze nás do Porto Marques Pinto Navegacao, odkud máme ve 12h. vyplout. Záměrně píši máme, protože jsme vyjeli v 15h., ale takovéhle “ drobnosti “ už vůbec neřešíme.
Loď má honosné jméno Ana Karolina III. Nepředstavujte si nějakou obdobu zaoceánských lodí. Spíše mi připomíná vyhlídkový parník někde na Mississippi.
Máme přidělenu kajutu, no spíše kajutku, ale máme soukromí. Koupelnička jak pro panenku, ale naše. Já toto dost zdůrazňuji, protože ostatní jsou zavěšeni v hamakách, což jsou velké sítě na spaní. Samozřejmě musí mít svoji. Nás cesta stojí určitě více peněz, ale než viset jako netopýr ve společných prostorách, tak volíme tuto variantu.
Není tady žádná wifina, tak jsme na 5 dni odřiznuti od zpráv, mailů (nervozita) a hlavně od reklam ( úleva ).
LOĎ – 1. den
VYPLOUVÁME. V těchto končinách se brzo stmívá, takže jsme toho první den moc nenakoukali. Po vyplutí na otevřený Atlantik, sice podél břehu, začaly dost velké vlny. Loď se nakláněla doleva a hned doprava, voda stříkala až na palubu. Počasí nás zahnalo do naší kajuty. Naštěstí jsme vybaveni spoustou filmů a knih na flash disku, a ve čtečce, takže zalezeme do lůžek a na tabletech si pouštíme každý svůj film.
LOĎ – 2. den
Noc v pohodě. Vrčí motory, ale máme vosky do uší, loď se občas pohoupe, vlastně si připadám jak v lehátkovém vlaku.
Ráno slunce a už plujeme po Amazonce. Víte, já přes 30let ve škole učila o řece Amazonce. Nejdelší ( cca 7 000km ), největší povodí ( přes 7 mil.km2 ) na světě a já teď sedím na židličce na palubě lodi a jedu po ní. Pro mě je to zázrak a jeden z těch mých, právě, plněných snů. A to je na cestování úžasné.
Plujeme na dohled břehu. Probíhá příliv a domečky se svými lávkami sahajícími až do vody, které cestou vidíme, jsou pěkně upravené. Uprostřed se vyjímá kostel a kolem tak 2 maximálně 3 domečky. S přibývajícím časem nastává odliv a u těch upravených domečků je najednou vidět značný nepořádek. No, všude žijí lidé.
Proplouváme Amazonským deštným pralesem. V některých úsecích vypadá jako z filmu Cesta do pravěku. Jen nějaký ten ……..saurus tady chybí. Co nás dost zarazilo, že nevidíme žádné rybáře. Možná v nějakém vedlejším rameni. Hlavní tok má asi moc velkou sílu.
Máme také, po 24 hodinách plavby, první zastávku. Město Santarém. Dost lidí vystupuje, ale zhruba stejné množství nastupuje.
Jdeme si, na horní palubu, koupit plechovkové pivo ( je skvěle studené ), popíjíme a sledujeme západ slunce nad Amazonkou. A jsme šťastní.
LOĎ – 3. – 5. den
Dny na lodi jsou stejné. Jediná odlišnost je v tom, že ráno vstáváme čím dál později. Ono nás totiž nic převratného nečeká. Posnídáme pár sušenek, které zapijeme zteplalou vodou, vyndáme si před kajutu židličky a začneme číst další knihu ve čtečce. Chvíli jedeme podél břehu a poté máme opět pocit, že plujeme v oceánu. Amazonka není nadarmo největší řekou světa.
Třetí noc mě potkala nemilá záležitost. Křeče v břiše, průjem, zvracení. V jedné své písni Karel Kryl zpívá “ tato noc nebude krátká “ a ona fakticky nebyla. Přes den se můj žaludek zklidnil, takže jsem dospávala probdělou noc. Ale už bylo dobře.
Viděli jsme na řece unikátní jev, kterému se říká Encontro das Águas ( Setkání vod ). Dochází k němu asi 10 km od Manausu mezi tokem Río Negra ( modrá barva ) a Amazonkou ( hnědá barva ). Rozdílná barva vod 2 řek, které se nesmíchají dohromady, je způsobena rozdílnou kyselostí, Río Negro ( pH 3,5 ), Amazonka ( pH 7,5 ), rychlostí, teplotou a hustotou vody. Já o tom ve škole učila, viděla na obrázku, ale ve skutečnosti je to famózní podívaná.
Další noc postihl žaludeční problém Pepu. Doufáme, že už bude dobře.
Je 7. prosince a já mám narozeniny. Dokonce kulaté. Poprvé v teple a hned na největší řece světa. Je to zvláštní pocit. Do toho západ slunce nad Amazonkou, no není to romantika?
Nastal pátý den našeho lodního putování a my dopluli do Manausu.
Ale o tom až v dalším povídání.
Milena & Pepa