PORTUGALSKO
Nastal konečně den D ( 21.11.2017 ) a hodina H ( 18,25h. ) na Letiště Václava Havla. Vyrážíme. SEN SE PRÁVĚ ZAČAL PLNIT.CESTA KOLEM JIŽNÍ POLOKOULE.
Ale trochu od začátku. Ten týden před odletem byl velmi výživný. Přímo chaotický. Přišel mail z Portugalska, že v objednaném hotelu nás neubytují pro pozdní příjezd ( věděli to od 10.10. ) a peníze už si strhli, dávám kamarádovi klíče od bytu a aby vybíral schránku ( ale klíč od ní nedostal ), SPZ do depozitu ( paní úřednice řekla, že po roce máme přijít obnovit ) v té době budeme na druhém konci světa. Naštěstí pomohla dobrá duše v podobě jiné úřednice. No, ale všechno jednou končí a my jedeme.
Z Jindřichova Hradce má vlak jenom 10‘ zpoždění. Ve Veselí rychlík stíháme, zatímco v Praze letištní autobus nám ujel o fous. Takže taxík za 700 Kč a hurá na letiště. Pan řidič byl ale fajn. Na letišti už vše v klidu a my nastupujeme v 18 h. do letadla společnosti Tap Portugal – směr Lisabon. Tam totiž naše snová cesta začíná.
Let naprosto v pohodě. Dokonce dostáváme i občerstvení i víno. Paráda. V Lisabonu jsme ve 21 h. místního času ( jsou o 1 h. zpátky oproti našemu ). Vyzvedáváme objednané auto a podle mapy vytištěné už z domova jedeme do města Villa Franca de Xira ( leží u řeky Tejo ). Hotel, spánek, snídaně, auto, dálnice a za 2 hodiny jsme v jiném století. Mi
Městečko Monsanto. Lidičky, tam při cestě do Portugalska jeďte. Obrovské kameny, kolem kterých jsou obtočeny domečky. Něco neuvěřitelného. My tam pobíhali, teda spíš funěli, z kopce do kopce a připadali si jako v pohádce. Fotili a fotili a zase fotili. Večer jsem zjistila, že odtud mám asi 100 fotek a vám jich také pár posílám.
Z projíždění Portugalskem máme ale i dost smutné pohledy. Asi pamatujete na velké požáry, které tam v létě řádily. Zemřelo při nich několik lidí. No a my vidíme ta obrovská vypálená území kolem dálnice a vlastně si vůbec neumíme představit tu hrůzu, která se tam odehrávala. Je to zčernalý kus země, který se těžko někdy vzpamatuje.
Žádní lidé, žádná zvířata , žádné vesnice. Pustina. Je tedy pravda, že po cestě autem vidíme spoustu hustého dýmu, který se valí z míst, kde lidé pálí listí, či co jiného. Tak se vlastně ani nedivím, že jim tady v létě hořelo.
My ale přijíždíme do krásného města – Porto. Rozkládá se kolem řeky Douro která je překlenuta mnoha mosty, ale ten úplně nejzajímavější se jmenuje Ponte Dom Luís I. Při prvním pohledu máte pocit že je vám čímsi povědomý. Že jste něco podobného už někde viděli. A máte pravdu. Oblouky mostu se nápadně podobají obloukům známé Eiffelovky. No aby ne, když tento most v roce 1886 navrhl jeden ze žáků Gustava Eiffela.
Město má okouzlující atmosféru, kterou my jsme završili večeří se steakem z tuňáka a gambas krevetami spolu s bílým vínem. Portské jsme vynechali. Nějak se nám nehodilo do chuti.
Ve staré části, kde bydlíme v bývalém koloniálním hotelu s koženými klubovkami, ve kterých úplně jasně vidím sedět obchodníky kouřící doutníky, by mě vlastně vůbec nepřekvapil jedoucí kočár tažený koňmi a k tomu korzující dámy s velkými klobouky, zavěšené do pánů s licousy a hůlkou. Takovouhle atmosféru ve mně toto město vyvolává.
Coimbra – univerzitní město na břehu řeky Mondego. Tohle město se vyznačuje především tím, že se do něj vlastně nesmí moc vjet autem. Hotel Santa Cruz, ve kterém bydlíme je, samozřejmě, v historickém centru. Dost dlouho jsme ho hledali a přitom jsme vlastně stále jezdili v jeho blízkosti.
Ale bydlení stojí za to. Páté patro bez výtahu, takže opět výstup jak na Everest, ale jsme přímo u pěší zóny proti kostelu Santa Cruz.Ta krajní dvě okna až nahoře vlevo vedle toho otevřeného jsou naše.
Lisabon – Portugalci vyslovují Lišboa, takže když jsme se ptali u pumpy kudy na Lisabon, tak na nás poněkud divně koukali. Ale když se chce člověk s člověkem domluvit, tak to vždycky vyjde.Ona vůbec portugalština zní, alespoň, pro moje ucho dost zvláštně.Chvíli jako polština, chvíli má ruský přízvuk.Portugalci totiž „s“ a „z“vyslovují jako „š“ a „ž“.Je docela zajímavé tento jazyk poslouchat.
Lisabon-hlavni město Portugalska, nás přivítal mrholením.Ale my jsme dobře vybaveni i na déšť,tak vyrážíme do ulic.První dojem??? Město zkopec dokopec.Je docela teplo,vlhko a a deštícek, takže jsme za chvíli navlhlí nejen na bundě,ale i pod tričkem.
Kolem nás vesele jezdí do prudkého kopce typický dopravní prostředek Lisabonu-tramvaj.
Druhý den jedeme do Belemu. Tak se jmenuje čtvrť Lisabonu. Je to docela zajímavá shoda, protože naše další destinace je město Belém v Brazílii. Z toho místního Belemu vyplouvaly lodě na své objevné plavby po světě.
My jsme také něco objevili.
Sedíme na promenádě u řeky Tejo a já najednou říkám:” Pepo, tamhleta holčina je hodně podobná jedné studentce z mojí bývalé třídy”. No a co myslíte, byla to Klára, která maturovala v roce 2012 a od té doby jsme se neviděly. Svět je opravdu malý.Je ve Španělsku na Erasmu a sem přijela se spolužáky na výlet.
Náš pobyt v Portugalsku končí.Zítra odlétáme do Brazílie, kde vlastně naše hlavní cestování začíná. Rádi se s vámi podělíme o své zážitky, kterých asi bude hodně.
Milena a Pepa Andrle