DARWIN

SEVERNÍ TERITORIUM

DARWIN

Darwin je centrem Severního teritoria. Současně je i nejvýznamnějším přístavem Austrálie. Byl založen roku 1869 pod názvem Palmerstone. Ten je dnes jeho součástí. Přejmenování se uskutečnilo v roce 1911 na počest Charlese Darwina.

Je to prázdninové, odpočinkové město. Hlavně pro mladé lidi. Takhle plně obsazené pivnice jsme ještě v Austrálii neviděli. Bydlíme v hostelu, kde je každý večer pouštěna dunivá hudba. Až do půlnoci. No jo, pro nás důchodce už to moc není.

Důchodců je ve městě také dost. Ovšem bydlí v úplně jiné části, než se odehrává noční život.

   

Darwin byl v minulosti dvakrát téměř zničen.

Únor 1942. Pár týdnů po Pearl Harboru přišel japonský letecký útok i tady. Je zajímavé, že mu velel stejný námořní kapitán jako tomu na Havaji.  Letecké bomby bez milosti zničily, co se dalo. Včetně civilních letišť, nemocnice, obytných domů. Připomínkou této události je památník.

Prosinec 1974. Cyklón Tracy. Polovina města byla zničena. Jsou i mrtví. Pomocnou ruku podala další australská města. Lidé, kteří přišli o vše, byli přestěhováni do Alice Springs, Adelaide, Sydney. Mnoho z nich se zpět nikdy nevrátilo. Darwin byl znovu vystavěn. Pevněji a lépe.

  

Je to město, které musí mít lidé rádi. Čisto, spousta restaurací, venkovní kino. Už jsme v tropech, takže slunce a teplo. Velkým “ tahákem “ jsou proto koupaliště s různými atrakcemi ( umělé vlny, skákací plošiny ). Jsou propojena s oceánem. Kolem nich si můžete vybrat písečnou či travnatou pláž, na které trávíte den.

 

I my jsme sem chodili. Vlastně skoro povinně. Musíme trochu obnovit naše opálení. Přemísťujeme se do rovníkové oblasti.

 

Po 8 měsících končí putování po zemích, kde je náboženstvím křesťanství. V různých podobách. Viděli jsme spoustu kostelů, katedrál, křížů.

Teď nám začne 4 měsíční etapa putování zeměmi buddhismu, hinduismu, ale i islámu. Odlétáme do Asie a začínáme na Východním Timoru.

A po Novém roce nás čekají země Afriky.

Končí ale také možnost uvidět klokana ve volné přírodě. Bohužel mně nebylo dopřáno. Jediného klokana jsem viděla v nákupním centru a na silniční značce. A taky na talíři. Ochutnali jsme ho, ale moc nás neohromil. No, není vždycky posvícení. Ale Pepa ho 3 x během jízdy autobusem zahlédl. Má holt lepší oči. Anebo jsem zase spala?!

  

Tak se mějte a já vám o tom zase napíšu.

Milena

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cestopisy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.