Ilha de Itaparica
21.12. 2017 – 3.1. 2018
Rozloučili jsme se s tím, že odjíždíme na ostrov Itaparica, kde budeme trávit Vánoce a Nový rok. Tak se i stalo.
Přemístěníní proběhlo v pohodě. No, raději jen proběhlo.
Hodinová cesta autobusem od hotelu k výtahu Lacerda ve vedru cca 35°C a s plnou polní ( pevné boty, zavazadla ), by v dřívějších dobách byla nazývána útrpným právem. Ve výtahu lapali po jakémkoliv vzduchu i místní. Natož my. Ale přišla loď a tam bylo vzduchu až kam. Zpocená těla dostávala takový přísun “ vzduchu “ i vodními kapkami, že mě blesklo hlavou, to musí mít následky. A mělo, ale o tom později.
Po, zhruba, hodině jízdy lodí jsme v přístavu Věra Cruz na ostrově Itaparica. Hned se k nám vrhli taxikáři, ale ne proto, že jsme cizinci, ale proto, že se vrhají ke každému potencionálnímu zákazníkovi.
Já teď trochu odbočím a vrátím se k popisování obyvatel Brazílie. Je tady naprostá všehochuť lidí, co si jen vzpomenete. Rasa europoidní ( bílá ), mongoloidní ( žlutá ), negroidní ( černá ) i rasy vedlejší: mulati ( bílá + černá ), míšenci ( bílá + žlutá ), zambové ( černá + žlutá ).
Tady se vůbec nedá poznat, jestli je někdo cizinec nebo místní. Ovšem, než otevře pusu a promluví.
Tím jsem chtěla vysvětlit, že se k nám taxikáři nevrhali z důvodů, že vypadáme jako cizinci, ale protože jsme vystoupili z lodě. Vlastně se nám naprosto pravidelně stává, že se nás lidi ptají na cestu. Jsme už opálení, takže asi zapadáme do mistniho lidského mumraje.
Taxikáři neuspěli, protože my tady už byli zaplatit zálohu na bydlení a věděli jsme, že do Aratuby, kde máme domeček na pláži, jezdí autobus. Za 15 R$ jedna cesta. Taxík nás poprvé stál 150 R$ tam i zpátky do přístavu. Což bylo hodně.
Jsme na místě. Je 21. prosince. Náš domeček má 5 pokojů, které jsou ve fázi dodělávání. Každý má zvenku svůj vlastní vchod. Při naší první návštěvě ( placení zálohy ) jsme si mohli vybrat, kde chceme bydlet. Zvolili jsme číslo 5. Je zvenku natřený sytě žlutou barvou.
Po příjezdu nás slavnostně ubytovali.
Vybaveníní pokoje je následující – jedna postel ( my jsme oba docela velcí, takže se dost často pokopeme ), jeden malý noční stolek, jeden plastový venkovní stůl. Čtvercový, s květinou v láhvi od Heinekena. Druhý den opadala. Na zem.
Koupelna s nezapuštěným umyvadlem, čili neustále utírám vodu, která vycáká kolem.
Sprcha, ze které teče hodně teplá voda. Mají nádrže venku na střeše. Při každodenní venkovní teplotě 35°C – 37°C si asi dovedete představit, jak se voda ohřeje. A zadarmo. To mít doma v Čechách.
Ale domácí se snaží. Dostali jsme věšák i s několika ramínky, ledničku ( sice z roku krále klacka ), ale natřenou na žluto, dvě plastové židle a ještě jeden plastový stůl. Nejsme nároční, tak nám to stačí.
Náš život tady je poněkud jednoduchý. Ráno v 9 hodin nám donesou snídani. Docela bohatou,ale každý den stejnou ( budeme tady 13 dnů ). Součástí snídaně jsou plody papáji, manga, banány, džus z čehosi, co nám vůbec nechutná. Někdy.
Vše je v ceně ubytování, tak se usmíváme a říkáme obrigada ( děkuji ). Brazilci se vyznačují tím, že málokdo mluví jinou řečí než portugalštinou. Brazilskou.
. 
Po snídani jdeme na pláž ( máme to asi 10 m ). Písek je ale tak rozpálený, že se nám málem taví žabky. Nedá se na slunci vydržet. Tak rychle zpátky do domečku a do stínu a na pláž zase až v pozdním odpoledni.
Občas to nicnedělání proložíme nakupováním v blízké vesnici. Pro nás je to v podstatě událost. Ovšem nesmíme si zapomenout vzít peněženku. Onehdy se nám to stalo, tak jsme veškerý nákup opět vyskládali do regálů a tvářili se, že vlastně vůbec nic kupovat nechceme. Nevím, jestli jsme u toho vypadali věrohodně.
Nastal Štědrý den. Ráno stejně jako vždy. Bohužel, pro nás, místní mládež dostala “ geniální “ nápad. Vytáhnout na pláž velké a silné reprobedny a oblažovat všechny v okolí, tak 5 km, hudbou. Nepomohly ani vosky do uší. Naštěstí asi po 3 hodinách to náš pan domácí nevydržel a ztlumil zvuk na přijatelnou hlasitost.
Odpoledne změna. Pro mě. Kde se vzala, tu se vzala dost šílená rýma. Následek už zmiňovaného ” větříku ” na lodi. Já vím, že to je vážná nemoc hlavně u mužů ( jejich rýmička ), ale mě otrávila Štědrý den hodně. Ono, když jíte k večeři kuřecí stehna, máte ucpaný nos a jídlem i pusu a ušima se opravdu dýchat nedá, tak se spíše trápíte, než abyste si užili pohádku Anděl Páně 1 a 2 ( máme na flashce ).
Před pokojem máme i vánočně nazdobený fíkus. Večer svítí. Romantika. Jsme v kontaktu s rodinou v Čechách, přejeme si vzájemně šťastné a veselé. Co více si přát. Dárky jsme neřešili. Našimi dárky pro letošní i příští Vánoce je tato cesta.
S blížícím se Silvestrem najíždějí další hosté. Nejvíce jich dorazilo v pátek, 29.12. Asi už mají také volno. Sedí na pláži a pijí jedno pivo za druhým. Možná bude večer veselo.
My měli veselo už dnes v noci. Ne po pivu, ale po komárech. Vrhli se na naše těla jako by 14dní nejedli. Asi ne, protože zatím byl klid. Při teplotě asi tak 30°C, která v místnosti nastane po uzavření dřevěných okenic ( skla okna nemají ), se nedá přikrýt ani prostěradlem, mají komáři zcela volný výběr, kam se do našeho těla zabodnou. A svědí a pálí a pálí a svědí. Jdeme koupit protikomáří spirály, které známe z Asie. Snad je tím znechutíme. Podařilo se i za cenu toho, že se málem udusíme “ vůní “ spirál.
Je 31.12. Silvestr. Vlastně nevíme, co očekávat. Nespoutané veselí a řádění, nezřízené opíjeni??? Nic z toho snad nebude.
V televizi ukazují, jak lidé odjíždějí z měst někam ven. Dokonce i z města Salvador, který leží proti našemu ostrovu a odkud jsme i my přijeli.
Pláž je plná lidí. Sedí na židlích pod slunečníky a popíjejí. No, proč ne, je přece Silvestr. Z, bohužel blízké, rádoby restaurace, se line naprosto šílené techno. V hlasitosti nepřijatelné pro lidské ucho.
Šli jsme nakoupit a dostali se příliš blízko. Tak ohromné reprobedny jsem ještě neviděla a tak ohromnou hlasitost ještě neslyšela. Měla jsem pocit, že mi srdce tluče v jiném rytmu a vyskočí mi z těla. Hodně nepříjemný pocit. Strčili jsme prsty do uší a doslova utíkali pryč. Místní mládež si tam ovšem, v tom hluku, lebedila.
V domečku jsme si pustili film Bába z ledu, o evropské půlnoci ( tady je teprve 20h. ) si připili na Nový rok 2018 a četli si a pomalu usnuli.
O místní půlnoci nás vzbudili petardy. Honem jsme vyběhli ven, abychom zažili oslavu Nového roku v Brazílii. Odlišnosti byly pouze v místě. Všichni stáli na pláži oceánu, petardy se stříleli nad Atlantik, kolem palmy a vedro. Jinak stejné. Lidi se objímali, stříleli šampaňské, jásali. Oslava příchodu Nového roku je vlastně všude stejná.
Druhý den se uklízí, poté všichni zase sedí na pláži pod slunečníky, slunce pálí, větřík fouká a nastal další rok života.
Končí naše lenošení u břehů Atlantiku. Pozítří jedeme zase o dům ( o 1500 km ) dál. Do hlavního města Brazílie – Brasilia DF.
Tak vám o tom pošlu psaní.
Milena