NOVÝ ZÉLAND

NOVÝ ZÉLAND – AOTEAROA

ZEMĚ DLOUHÉHO BÍLÉHO OBLAKU

28. 5. – 29. 6. 2018

Po 6 měsících se loučíme s Jižní Amerikou. Konkrétně s Buenos Aires, odkud odlétáme na Nový Zéland. Měli jsme krásný závěr Jižní Ameriky. V Teatro Colón, opera Aida a rovnou na letiště. Bylo to zvláštní. V Manausu ( Brazílie ), jsme  zahájili naší jihoamerickou odyseu v Teatro Amazonas muzikálem, v Buenos Aires ( Argentina ) v Teatro Colón ukončili operou Aida.

Pondělí, 28. 5. je dnem, kdy měníme kontinent, “ přefrčíme “ několik časových pásem. Je to ale také den, ve kterém má můj syn narozeniny. Samozřejmě, že gratulace už proběhla, ale další nikdy neškodí. Takže, Honzo, ať Ti vše vychází.

Jsme na letišti v Buenos Aires. Já vždycky letenky odbavuji přes internet. Teď to ale nešlo. Zakopaný pes byl v tom, kdy a jak opustíme Nový Zéland. Ale na nás si nepřišli. Měla jsem podrobné informace od Báry z agentury Czechkiwis ( Báro moc děkuji ), takže jsme byli připraveni. Musíme totiž předložit letenku z Nového Zélandu. Máme. Tak už nic nebrání tomu, nastoupit 13 hodinovou cestu na trase Buenos Aires – Auckland. Pohoda. Spíme, jíme, spíme, jíme. Přesně v tomto pořadí.

NOVÝ ZÉLAND ( 268 680 km2, 4, 5 mil. obyvatel ), tvoří dva hlavní ostrovy.

SEVERNÍ ( 114 597 km2, 2, 8 mil. obyvatel ) a JIŽNÍ ( 151 215 km2, 1, 7mil. obyvatel ). Jsou od sebe odděleny Cookovým průlivem.

Leží na střetu litosférických desek. Občas se to tady dost zatřese. Nemusíme mít všechno.

 

SEVERNÍ OSTROV

 

AUCKLAND

 

Přistáváme ve 4 hodiny ráno místního času. V Buenos Aires je v té době 13 hodin.

  

Máme dost divoký časový kotrmelec. Po rozednění ( až v 8 h. ) jedeme Skybusem do města. Naštěstí bydlíme kousek od konečné.

Tradiční ubytování typu Backpackers. Společné koupelny, toalety, společná kuchyně. Naprosto dostačující. Rozhodující je jiná věc. TOPENÍ. V tuto roční dobu je totiž na Novém Zélandu už docela chladno. Jeden pokoj odmítáme ( nemá topení ), další už je super. Měli jsme ovšem rezervaci přes Booking dlouho dopředu.

Hned vyrážíme, jak Pepa s oblibou říká, prozkoumávat město. Je nám totiž jasné, že hodně brzo odpadneme. Taky že jo. V 18 hodin jsme naprosto “ vytuhli “. Zato ráno strašíme už v 6 h. Jsme poněkud rozhození.  

 

Na první pohled, město mrakodrapů.

 

Na druhý, město parků. Na třetí, město mladých lidí. Je tady několik universit.

 

Žije zde ale také hodně Maorů. Auckland má největší komunitu na Novém Zélandu.

  

Je to město z kopce do kopce. V okrajových částech jsou nízké dřevěné domy. V centru – mrakodrapy. Hodně restaurací a jídelen. Zastoupeny jsou kuchyně všech kontinentů. My si vybíráme asijskou. Tady konkrétně indickou. V přístavu převládá “ značka “ fish & chips. Taky si dáváme jednu porci dohromady. Trochu si připadáme jak ve Skotsku.

 

Aucklandu se také přezdívá “ Město Plachet “. Je to podle přístavů s jachtami, kterých je tady fakticky hodně. Se svým téměř 1, 5 mil. obyvatel je suverénně největším městem Nového Zélandu. Do roku 1865 byl i metropolí státu.

 

Je slunce, ale “ frišno “. Potulujeme se ulicemi, přístavem, obdivujeme množství ryb a mořských plodů, které tady prodávají. Za celý půlrok v Jižní Americe jsme jich neviděli tolik, jako tady za jedno odpoledne.

  

Po třech dnech balíme a přejíždíme do dalšího města.

 

TAURANGA

Vzdálenosti jsou krátké. Tahle patří k těm delším, ale stejně jsme za necelé 4 hodiny o 230 km dál na jihovýchod. Krajina po cestě je hodně zelená. Vypadá jako plastická mapa. Samé pastviny, krávy, ovce, ale i lamy.

Město má trochu komickou polohu. Rozkládá se vlastně na dvou poloostrovech, které jsou propojeny mostem.

Má nízké domy, parky pro děti, spousta restaurací. Dost  jich je zavřených. Teď už je po sezóně, začíná v podstatě zimní období. Často narazíme na nápis “ Sorry, we’ re closed “ .

 

Bydlíme opět v backpackers. Tady je zajímavé, že v tomto “ arthouse “ ubytování je hodně černochů. Přes den chodí někam pracovat, protože jsou “ doma “ jenom brzo ráno a pak v pozdním odpoledni. Převažují ženy.

Tauranga je mezistanicí do MATAMATY. K Hobitům. Už se těšíme. A jestli i vy, tak si počkejte. Příště.

Milena

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cestopisy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.