PATAGONIE

PATAGONIE

EL CALAFATE

30. 3. – 2. 4. 2018

Z Ushuaie ( Ohňová země ) se letecky přesouváme do El Calafate ( Patagonie ). Letíme ráno v 9 h. a máme celý, 1 hodinu trvající let, slunce. Krásné záběry z okna letadla.

  

V El Calafate na letišti si kupujeme jízdenku na shuttle bus, který nás rozváží od hotelu k hotelu. Jsme za to rádi. MHD tady nějak nefunguje. Letiště je 23 km od města. Zemí nikoho.

Bydlíme v Hostel Manantiales. Je to spíše bydlení typu airbnb. Máme super pokoj s topením v podlaze  ( bez toho bychom asi zmrzli ), mramorovou koupelnou a hlavně ve skříni je spousta ramínek. V obývacím pokoji je atrium s živým stromem a dalšími rostlinami. Je to velice příjemné.

  

EL CALAFATE  je město ( 22 000 obyvatel ) na jihozápadě Argentiny v provincii Santa Cruz. Za datum vzniku je brán den 7. 12. 1927, kdy zde byla argentinskou vládou oficiálně založena obec. Stejný den, i když o pár desítek let později, ale také z koncovou 7, jsem se narodila.

Ten pravý rozvoj města se začíná rokem 1943, když tady ustanovili správu národního parku LOS GLACIARES ( česky Ledovce ). V roce 1981 byl zapsán na seznam UNESCO.

V 70. letech 20. století prudce vzrůstá turistický ruch. Jsou budovány další a další hotely, restaurace, prodejny s outdoorovým vybavením. V roce 2001 otevírají nové letiště, které je schopno přijmout i velká letadla.

Možná se divíte, proč to. Odpověď je snadná. Součástí národního parku Los Glaciares  je největší argentinské jezero  – LAGO ARGENTINO. Je ledovcového původu. Má rozlohu 1415 km2 a jeho západní část zasahuje do národního parku.

K tomuto jezeru zasahuje Jihopatagonské ledovcové pole.  No, a jeden z jeho ledovců se jmenuje PERITO MORENO. A to je ten důvod, proč turisté do El Calafate přijíždějí. Odtud se totiž jezdí k ledovci.

PERITO MORENO

Rozkládá se zhruba 80 km od El Calafate. Zakoupili jsme, u jedné z mnoha zdejších “ cestovek “, jízdenku k ledovci. Za 600 AR$ pro jednoho. K tomu platíme ještě 500 AR$ / 1 os. za  vstup do parku. Pro cizince zase trochu dražší. Ale výsledek stojí za to.

Rozloha ledovce dosahuje 254 km2. Šířka 5 km, délka 35 km, průměrná mocnost 75 m. Je pojmenován po svém objeviteli – Francisco Moreno ( zvaný Perito, odborník ).

Odjezd je ráno v 7,45h. Opět vidíme východ slunce. Poslední dny nějak často. Je chladno. Cesta trvá asi 2 hodiny.

Vjíždíme do Los Glaciares. Do autobusu vstupují “ výběrčí “, kterým platíme již zmiňovaných 1000 AR$ pro oba. Pokračujeme dále. Průvodkyně sděluje nezbytné údaje o všem, co uvidíme. Rozdává nám plastové tašky na odpadky. Všichni jsme natěšení na to, co nás už za chvilku čeká.

Ještě jedna zatáčka……. a tam je. LEDOVEC PERITO MORENO. Zatím pouze z dálky, ale stejně všichni vyskáčeme z autobusu a fotíme. Pokračujeme dál. Konečně jsme na místě. Vystupujeme a teď už máme 4 hodiny jen pro sebe a ledovec.

Z okraje PENINSULA DE MAGALLANES ( Magallanesův poloostrov ), který dosahuje až k ledovci, zíráme s otevřenou pusou na tu krásu před námi. Ve svahu poloostrova jsou vybudovány, možná, i kilometry chodníčků v různých výškových úrovních. To nejnižší patro je přímo proti nejmocnější části ledovce. Asi tak 75 m vysoký. Zhruba 20ti patrový dům. Led přechází od bílé přes modrou až k tyrkysové barvě. Jsou v něm zřetelné tmavé čáry minerálních usazenin. Fotíme a točíme ze všech možných stran, úhlů a vzdáleností. Já asi ta 300 fotek. Naštěstí lze ty nicneříkající smazat.

Částečně svítí slunce, ale fouká ledový vítr. Mám zmrzlé ruce, protože v rukavicích fotit nejde. Samozřejmě tajně doufáme, že se zrovna nějaký kus odlomí a my to uvidíme, vyfotíme a Pepa natočí na kameru. Tomuto jevu se odborně říká “ telení ledovců “. Je to vždy doprovázeno hlasitým hřměním. Jo, my to slyšíme, jde to z boku ledovce, kam není vidět. Proti nám se, najednou, odlomil “ malý kousek “, asi tak velikosti osobního auta. Je to taková rychlost, že ani fotka ani kamera nic nestihly. Alespoň jsme se dívali. Ve vodě, u paty ledovce, jsou vidět ohromné kry. To muselo spadnout nedávno. Velikostí tak paneláku.

Už je čas k odchodu. Jdeme po chodníčku a kocháme se ještě pohledem z dálky.  Okolní vrcholy, jezero, ledovec, mraky na obloze. Stromy jehličnaté, listnaté, keře s červenými kuličkami. Do toho plachtí ptáci ( bohužel ne kondor ). To je nádherná atmosféra celého tohoto úžasného koutu světa.

A víte, co je na tom všem to nejkrásnější?  Že je to dílo přírody, které jsme, my lidé, zatím nestihli zničit. Ledovec si žije svým vlastním životem. Pohybuje se ( až 2 m denně ), zvětšuje se, tlačí se k poloostrovu, “ telí se “ . A tak by to mělo zůstat napořád.

To bychom ti, PERITO MORENO, přáli. A vlastně si to přejme i sobě.

Odjíždíme zpět do “ civilizace “. Máme ale hřejivý pocit, že jsme u tohoto, zcela přírodního jevu, alespoň na chvíli, byli.

Milena

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cestopisy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.