URUGUAY – Atlantské pobřeží
- 5. – 13. 5. 2018
Ze San Gregorio de Polanca odjíždíme k Atlantskému pobřeží.
Do městečka LA PALOMA.
Musíme ale nejdříve do Montevidea, a teprve pak se dostaneme do La Palomy. Vypadá to, že pojedeme celý den.
No, je pravda, že první úsek cesty začíná už ve 3 hodiny ráno, ale celou cestu do Montevidea spíme. Jsme tam v 8 hodin. Na hlavním autobusovém terminálu se setkáváme s podivným nařízením. V celém terminálu se nesmí nosit čepice s kšiltem. Proč, to nevíme. My ji oba máme, takže jsme byli napomenutí a museli ji sundat. Nebo otočit kšiltem dozadu. Asi jsou tady kamery, které by nám neviděly do obličeje.
V 9 hodin pokračujeme dál. Asi 2 hodiny a jsme v La Paloma.
. 
Bydlíme v hostelu Arazá. Máme svůj velký pokoj i se svojí koupelnou, ale…..To ALE je dost výrazné. V pokoji je totiž velmi podivný odér. Nejvíce to je cítit ze skříně. Asi nějaká impregnace dřeva, ale je to dost děs běs. Skříň neprodyšně uzavíráme. Nepomáhá to. Naštěstí, což zní divně, koušou komáři. A my zapalujeme spirálu. Druhý den kupujeme vonné tyčinky a vykuřujeme pokoj, co to jde. No právě, moc to nejde. A to tady jsme celý týden. No jo, vždycky není posvícení.
La Paloma je malé městečko. Po sezóně docela prázdné. Moc domorodců tady nežije. Jdeme k oceánu, který dost bouří. Sem se totiž jezdí hlavně surfovat. I teď se tu prohání pár nadšenců v neoprenech.
Je tady ale jedna zvláštnost, se kterou jsme se ještě nikdy, na žádném mořském břehu nesetkali. Ohromné množství otevřených a prázdných mořských škeblí. Doslova a do písmene v nich šlapeme. Moc příjemné to není.
Z místního majáku už je jenom museum. Žádné lodě už sem asi nejezdí. Přístav slouží sice rybářům, ale k chytání ryb na udici.
Všude hrozně moc fouká. Ale to u moře bývá. Rozhodně to ale není místo, kam bychom se chtěli vracet.
Odjíždíme do dalšího letoviska.
PUNTA DEL ESTE.
Nejdříve do San Carlos asi 1, 5 hodiny a pak už jenom 30‘ a jsme na místě.
Hotel F & F je super. Tady všechno voní po pomerančích. Po podivném odéru v La Paloma je to balzám na čichové buňky.
Druhý den má pršet, tak hned vyrážíme do „ terénu ‚‘. První kroky vedou k největšímu taháku této oblasti. La mano en la arena ( Ruka v písku ). Je to socha od chilského umělce María Irarrazábala z roku 1982. Stala se nedílnou součástí města. Je vidět z dálky. Všichni, i my, se u prstů fotíme.
Další zajímavostí města je přístav. Stále se v něm něco děje. Zakotvené jachty, katamarány, dětská soutěž na malých jachtičkách.
Ale největší zážitek máme se lvouny. Volně plavou ve vodě, a když rybáři čistí ryby, tak vylezou na molo a čekají, co dostanou. Je to celá rodina. Bylo to úžasné. Samozřejmě opět fotíme a fotíme a fotíme.
Punta del Este leží na úzkém poloostrově. Uprostřed, na nejvyšším bodě, stojí funkční maják. Blízko stojí místní „ katedrála „. K té se chodí „ krmit „ zelení papoušci.
Líbilo se nám zde. Ale je pravda, že v sezóně to musí být síla. Ono to tady totiž vypadá jako v Miami na Floridě. Jeden věžák vedle druhého. Trochu nám není jasné, jestli se všechny vůbec mohou zaplnit. Protože to jsou tisíce apartmánů, které čekají na své obyvatele.
Naše “ nicnedělání “ u moře, i když ne už letního, končí. Odpočinuti se přesouváme do hlavního města MONTEVIDEA.
A to si nechám na příště. Mějte se.
Milena