WELLINGTON
Metropole a významný přístav Nového Zélandu. Založeno roku 1840 anglickými přistěhovalci.
Rozkládá se na jihozápadním cípu Severního ostrova na pobřeží Cookova průlivu. Se svou jižní zeměpisnou šířkou 41° 17’ 20” je podle Guinnessovy knihy rekordů nejjižněji položeným hlavním městem světa. Je tomu tak od roku 1865, kdy Wellington status metropole převzal po Aucklandu ( od r. 1841 ).
Přijíždíme na Railway Station. Prvni vlakové nádraží na Novém Zélandu. My ale autobusem InterCity, který má tady konečnou. Opět do deště. To v tuto roční dobu není na Novém Zélandu nic neobvyklého. Tady je tato klimatická nepříjemnost vylepšená ještě o vítr. Ne nadarmo se Wellingtonu říká “ větrné město “. Co s tím naděláme. Do ulic musíme.
Naše první kroky vedou k vypátrání odkud a jaké číslo autobusu jede na letiště. Splněno. Číslo 91 kousek od místa, kde bydlíme. Na Jižní ostrov totiž letíme.
Další, kam se jdeme podívat je přístav. Wellington je ze tří stran obklopen mořem. Čili je jasné, že je přístavem nanejvýš důležitým. Jednak pro převoz osob a materiálů na Jižní ostrov, ale i jako vývozní i dovozní přístav do dalších zemí.
Tady moje srdéčko zaplesalo. “ Potkala “ jsem kontejner s krásným nápisem. PILSNER URQUELL. A ještě v rohu napsáno PLZEŇ. Jenom pro vaši informaci. Jsem z Plzně.
Mezi velmi navštěvovaná místa patří TE PAPA TONGAREWA. Je to muzeum maorské kultury. Samozřejmě tam jdeme. Docela zajímavé. I když Maorů tady je menší počet, než celostátní průměr. O to více je tu Asiatů. Kupodivu hodně Indů. To máme radost, protože můžeme chodit na indické jídlo. Hned naproti našemu hostelu.
Mezi turisticky atraktivní nabídku patří pozemní lanová dráha. Zahrnuje dva červené vagóny, které spojují centrum města s příměstskou částí, kde se rozkládá botanická zahrada. A protože Pepa a já jsme dva velcí “ botanikové “, nemůžeme jí opominout. Jedeme 612 m, stoupáme do výšky 120 m. Dost to připomíná lanovku v Karlových Varech, odkud je Pepa. Kousek domova.
Samotná botanická zahrada je rozlehlá. 26 ha. Založena roku 1868. Součástí je růžová zahrada lady Norwoodové se třemi tisíci druhy růží. Bohužel v této roční době ne a ne rozkvést. Skomírají tu asi tak čtyři namrzlá kvítka. Ale skleník s orchidejemi je pěkný.
Zajímavým areálem je parlamentní komplex budov. Knihovna s rozetovými okny, vlastní parlament a sídlo novozélandské vlády. To má přezdívku Beehive Building ( Včelí úl ). Je mu dost podobná.
Při prozkoumávání města se dostáváme k jakémusi muzeu. Je zde výstava s názvem “ Takový je Nový Zéland “. K našemu velkému překvapení se tady setkáváme s další připomínkou domova. I když tentokráte už přežitou. Auto, podobné gazíku, s koly s emblémem a značkou Škoda a nad tím velký nápis ČSSR. A ještě jeden symbol Čech. Slivovice Jelínek. Obchodní artikl v šedesátých letech.
Wellington je moderní město. Prosklené supermoderní mrakodrapy se střídají se starými koloniálními stavbami, anglikánský kostel, maorské dřevěné stavby.
Odlétáme ze Severního ostrova se spoustou zážitků. Snažím se o ně s vámi podělit. Snad se mi to trochu daří. Čeká nás Jižní ostrov. Ten prý je divočejší a více o přírodě. Uvidíme, co nás čeká. Tak zatím.
Milena