ZIMBABWE

ZIMBABWE

Vnitrozemský stát na jihovýchodě Afriky. V době koloniální ( Spojené království ) byl známý pod jménem Jižní Rhodesie. Nezávislost získal 18. dubna 1980. Rozlohou ( 390 580 km2 ) a počtem obyvatel ( 17 milionů ) se řadí kolem 60 místa na světě. Ovšem ekonomickou  vyspělostí je jeden z nejchudších států Afriky.

No a my sem jedeme, abychom viděli další z divů světa – Viktoriiny vodopády.

Z botswanského Francistownu jedeme do zimbabwského Bulawaya vlakem. Ten je čistý, prostorný a jede na čas. Cestou dostáváme do pasu výstupní razítko  z Botswany. Na hranicích nastupuje zimbabwský úředník. Platíme každý 30 $ a do pasu nám nalepí, ručně vyplněné, zimbabwské vízum. Naprosto bez problémů. Ani nemusíme vystoupit z vlaku.

V Bulawayu se hned ptáme na možnost vlaku do Victoria Falls. Jezdí každý den v 19, 30 h. První třída spacího kupé stojí 12 $ / osoba. Hurá. Hned se stavíme do fronty na lístek. U okýnka nám dochází humor. Spací jsou vyprodány, volné pouze k sezení v ekonomické třídě. Toť trochu problém. Jede se přes noc,  plus mínus 12 – 15 hodin. Na druhý den nelze rezervovat. Jedině přijít ráno kolem 8 h. a doufat, že budou ještě lístky do spacího kupé. Pokladní nás posílá k “ šéfové stanice “ a ta rozhoduje, že pro nás lístky do 1. třídy jsou. Paráda.

Máme spoustu hodin čas, tak jdeme do města Bulawayo. Do bankomatu. Problém. V celé zemi nevydávají bankomaty peníze. Máme zbylé botswanské puly ( 140 ) a za ty v bance dostáváme 10 zimbabwských dolarů. A to ještě netušíme, že mají kurz 1 : 1 k americkému dolaru.

   

Konečně přijíždí vlak a my můžeme nastoupit do našeho spacího kupé 1. třídy. No páni, to teda koukáme. Špinavé, zchátralé, opotřebované. Bez lůžkovin. Ale co, jsme tu sami, můžeme si lehnout a hlavně se můžeme zamknout. A tak dojedeme do Victoria Falls.

    

VIKTORIINY VODOPÁDY

Leží na řece Zambezi mezi Zimbabwe a Zambií. Patří mezi největší vodopády na světě. Objevil je roku 1855 skotský cestovatel David Livingstone a pojmenoval je po královně Viktorii. S těmito vodopády je spojeno i jméno českého cestovatele Emila Holuba. Ten je v roce 1875 prozkoumal a zmapoval.

Od nádraží jdeme do hotelu pěšky. Cestou si měníme, na ulici, peníze. Za 1 $ dostaneme 3 ZWD.  V Zimbabwe byla v roce 2008 nesmírná hyperinflace. Místní nám nabízejí ke koupi, jako suvenýr, bankovky v hodnotách několika desítek milionů.

     

Náš hotel je vlastně kemp. Domečky se střechou ze slámy. Společné toalety, sprchy. Připadáme si jako na pionýrském táboře. Je tady i bazén s lehátky. Pokoj je velký, ale kromě dvou postelí, stolu a 2 židlí, nic dalšího. Nevadí. Hlavně, že jsou vodopády.  

Hned druhý den k nim jdeme. Platíme vstup 30 $ / osoba. Začíná pršet, ale to nás přece neodradí. Voda padá z útesu vysokého 120 m do úzkého ( 130 m ) a hlubokého ( 140 m ) kaňonu. Šířka vodopádu je 1 800 m.

Vodní tříšť vyráží z kaňonu vzhůru, takže vlastně prší shora i zdola.

Špatně se fotí. Máme kameru i tablety celé mokré. Ale je to zážitek. Hukot padající vody je impozantní.

Další den neprší a my jdeme na hraniční most mezi Zimbabwe a Zambií.

     

Je odtud vidět ke kaňonu s padající vodou. Most je bezvízová zóna. Tak se na “ skok “ dostáváme i do Zambie.

Seznamujeme se s místním umělcem.

 .   

Procházkou kolem řeky Zambezi, kde vidíme hrochy, končí náš pobyt ve Victoria Falls. Opět na noc, tentokrát autobusem, odjíždíme do hlavního města Harare.

     

HARARE

Město bylo založeno jako Salisbury roku 1890. K přejmenování na Harare došlo roku 1982. Počet obyvatel je kolem 2 milionů.

     

Je to sice hlavní město, ale tomu odpovídá pouze centrum. Tam vidíme vysoké, prosklené budovy, hlavně banky. Většinou zavřené. Stejně nemají peníze. Zbytek města vypadá poněkud zanedbaně. Odpadky na zemi, díry v asfaltu vyplněné vodou. Každý den jsou prudké deště.

U benzínových pump stojí dlouhé fronty aut. Benzínu je málo. Čeho je tady ale dost, jsou kostely. Různého vyznání a všude plno lidí. No, v něco nebo v někoho lidé téhle chudé země věřit musí.

                  

Zimbabwe je zemí, kde je spousta umělců – sochařů. Sochy jsou umístěny volně v prostoru. Žádný plot, žádné hlídání. Kameny pro “ sochařinu “ jsou volně k dispozici.  

.   

 .  

Po 3 dnech opouštíme Zimbabwe. Tentokráte letecky. Směr Tanzanie – Dar es Salaam. A já vám o tom zase napíšu.

Tak zatím.

Milena

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Cestopisy. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.