DA NANG
17.1. – 5.2.2020
Město Da Nang leží u moře. Přiletěli jsme sem ze Saigonu, kde se nám vůbec nelíbilo. Uvidíme tady.
A viděli. Paráda. Hotel San San je od moře asi tak 5′ pomalé chůze. My přiletěli ale večer, takže si musíme nechat průzkum pláže až na zítra.
Hned v časném dopoledni jdeme na pláž. Fouká lehký větřík, moc lidí tady není. Ani bílých ani jiných. Čínský Nový rok je ještě daleko a jak později, bohužel, zjišťujeme, koronavirus už ne.
Na pláž chodíme statečně. První dva dny skromně na písek, ale ty další už na lehátko. Za 40 000 VND za osobu. Což je asi tak 40 Kč. A sluníme se a čteme a sluníme se a čteme. Takhle to trvá zhruba týden.
Pak se na další týden počasí zhorší. Prší a prší a je silně zataženo. Takže nastupují výlety po okolí.
Nejprve MRAMOROVÉ HORY. Je to 5 hor, které jsou pojmenovány podle pěti základních elementů čínské filosofie:
Thuy (voda), Tho (země), Kim (kov), Moc ( dřevo), Hoa (oheň). Podle legendy jsou hory vejcem obrovského draka.
Jsou asi 8 km od hotelu. Tam jedeme busem. Po 20′ jízdy vystupujeme a jdeme k pokladně. Platíme 80 000 VND za oba a smíme nastoupit k výstupu do mnoha a mnoha schodů.
Statečně se propracováváme k vrcholu. Jsme tam. Vyhlídka s výhledem na široké okolí. Fotíme, ale jdeme dál. Spousta chrámů, které si zvědavě prohlížíme.
Velkým zážitkem je návštěva 30m vysoké jeskyně Huyen Khong, ve které je socha Thich Ca (Buddha současnosti). Něco podobného jsme viděli v Kuala Lumpuru.
Ve ,, stropě ,, má jeskyně přírodní otvor, kudy procházejí dovnitř sluneční paprsky. Osvětlují sochy svatých.
Další jeskyně nás překvapuje. Opět sochy svatých, ale v zadním rohu jeskyně vede ještě cestička po velkých kamenech kamsi vzhůru. Lidé tam šplhají. Mně se moc nechce, ale Pepa jde statečně vpřed. Tak jdu i já. Lezeme po čtyřech a já si v duchu říkám, dolů to s mými koleny nedám. Chvílemi to jde jenom plazením vpřed. Navíc je docela tma. Konečně jsme zase venku. No, je tady vlastně nic. Vyhlídka do kraje. Ale důležité je, že dolů vede celkem pohodlná cesta. Sice po schodech, což je pro moje kolena dost hrůza, ale lepší než krtčí dírou.
Výlet se nám líbil. Cestu zpátky jdeme pěšky. Večer nás bolí všechny klouby i svaly na nohou, hlavně ty, o kterých ani nevíme, že je máme.
Počasí stále nic moc, tak další den jedeme, tentokrát tam i zpět busem, na další výlet. Do městečka HOI AN. Kdysi, zhruba před 300 lety, důležitý přístav. Sice neleží přímo u moře, ale na spoustě kanálů, které jsou s mořem propojeny. To byla ve své době výhoda, ale když se začaly používat velké lodě, tak Hoi An, na začátku 19.století, jako přístav skončil. Lodě už nepropluly.
V současné době žije městečko z turistického ruchu. Má co nabídnout. Zastřešený japonský most z roku 1593, který spojoval japonskou a čínskou čtvrť, kolonádu se sochami kolem řeky, ale hlavně mraky a mraky restaurací, kaváren, hotelů a hotýlků. Ohromné množství bílých turistů, kteří nakupují, konzumují. Na to my moc nejsme, takže po pár hodinách zde strávených prcháme na autobusové nádraží a jedeme ,, domů ,, do Da Nangu.
Samozřejmě, že sledujeme zprávy o šíření koronaviru. Už i Da Nang má první případy. 25.1. je totiž čínský Nový rok a Číňanů je tady, bohužel, spousta. Kupujeme roušky, vyhýbáme se nakupení lidí a doufáme, že nás nic zlého nepotká.
Malá vycházka ke Katedrále z roku 1923 založenou Francouzi, Dračímu mostu a chrámu Cao Dai. Přes most jdeme zpátky k hotelu, ale chrámy jsou zavřené.
Oblíbili jsme si restauraci Masala Tandoori, kam chodíme na jídlo. Žeby trénink na Indii??? Také často a rádi jíme vietnamskou polévku Pho.
Počasí se začíná lepšit, tak snad si ty poslední 4 dny, které tady máme opět užijeme pláž. V Da Nangu se nám totiž moc líbí. Doporučujeme.
Ve středu, 5.2., letíme do Hanoje a hned z letiště jedeme do Sapy. No a já o tom výletu zase něco napíšu. Tak příště.
Milena