JOSEF ANDRLE
Pokud sochař Josef Andrle vidí někde inspiraci, pak ne v klasiku Rodinovi nebo moderním Henry Moorovi, ale v zesnulém japonském sochařovi Isamu Noguchim, který podle jeho něj určil novou cestu sochařství 20. století.
„Nechci kameny těžit a znásilňovat řezem v lomech, zajímá mne tajemství bludných nalezenců, vyvřelin, které před sebou valil ledovec, a pak byly milióny let skryté hluboko pod zemí. Takový kámen respektuji, naslouchám přírodě, ke které pak přidám i kus sebe. Abstrakce je tam až na druhém místě, neřeším svůj problém, ale problém toho kamene.“
Některé kameny se řeknou o figurativní abstrakci, z jiných se stávají pohyblivé sochy – hřiště pro děti, které se na kamenech houpou, točí, kloužou. U dalších kamenů sochař „hledá duši“ .Strukturu nalezence naruší, roztrhá, rozloží a následně skládá zpět. Už poznamenanou lidským zásahem.
MILENA ANDRLE
Kdysi někdo moudrý řekl,že v každém kameni je ukryta socha.Nad tímto výrokem jsem se dlouho nezamýšlela.S tím já přece nemám nic společného.
Je pravda,že kameny se mi vždy líbily,ale nic jiného.Že bych v nich hledala ukrytou sochu…to ani náhodou.Ale jak se říká,nikdy neříkej nikdy…a i u mě došlo k velké změně.
Stačilo se potkat s člověkem,který v kameni ty sochy hledal a dostával je z nich …a mně se život dost změnil.
Asi jsem byla ve správný čas na správném místě.Kameny mě začaly zajímat z úplně jiného pohledu a nastal čas,kdy i já v nich začala vidět sochy.
No,a už skoro 20let jsem ve fázi,kdy i já se snažím z každého kamene tu sochu“vyndat“.
