VIETNAM
14.1. – 10.2.2020
Oficiální název zní Vietnamská socialistická republika. Rozkládá se v jihovýchodní Asii, na východě poloostrova Zadní Indie.
Rozloha státu je 331 212km2, počet obyvatel kolem 100 000 milionů. Hlavní město Hanoj leží na severu země a protéká jím Rudá řeka.
Do Vietnamu jsme přiletěli po 14 dnech z Taiwanu. Už na letišti v Ho či Minově Městě, i když mně více vyhovuje dřívější název Saigon, je totální chaos.
Máme zvací dopis, na jehož základě dostaneme vietnamské vízum. Takže šup do fronty a čekat. Příslušný formulář máme naštěstí vyplněný už z Čech. Asi po 30′ odevzdáváme u přepážky pasy a papíry a jdeme čekat dál.
Konečně nás, po dalších 30′, volají od jiné přepážky, kde platíme každý 25$ a dostáváme zpátky pas s vízem na 1 měsíc. A jdeme do další, největší, fronty k imigračnímu úředníkovi.
No a tak se zhruba po hodině a půl od přistání dostáváme k pásu, na kterém posílají zavazadla z letadla. Samozřejmě, že pás už dávno nejede a tak začínáme etapu hledání našich zavazadel. Ptáme se kdekoho a na třetí pokus dostáváme správnou informaci, kde hledat. Naše dva batůžky leží skromně na zemi a čekají na nás.
Vše dobře dopadlo, z bankomatu vybíráme 6 000 000 VND, což je v českých korunách necelých 6 000 a konečně vycházíme z letiště a vstupujeme do Vietnamu.
HO ČI MINOVO MĚSTO – SAIGON
4.1. – 17.1.2020
Než absolvujeme všechny procedury je venku tma. Bereme taxíka a jedeme do hotelu. Podle mapy asi 30′. My však jedeme skoro hodinu. Je 19 hodin místního času a na ulicích totální zácpa. Ne auta, ale skútry. Děs běs. Jeden pruh auta a vedle sedm pruhů skútrů. Jsou všude. Jedou si jak a kde chtějí. I po chodníku. Tam je nejvíce místa. Hrůza.
Do hotelu RedDoorz dojedeme, ubytujeme se, jdeme si koupit něco k jídlu, dáme sprchu a padneme do postele. Statečně spíme až do 10 hodin.
Druhý den vyrážíme bádat městem. Tak to vždycky říká Pepa. Po uklizeném a čistém Taiwanu…….je to darda. Špína, na chodníku a v řece zapáchající odpadky. Já vím, že tady žije kolem 7 milionů obyvatel, ale co je moc, to je moc.
Při chůzi po chodníku máme starost hlavně o to, aby nás nepřejel nějaký splašený skútr. A při přecházení silnice po přechodu pro chodce, když máme zelenou se musíme uhýbat všudypřítomným skútrům.
Jdeme k pagodě NEFRITOVÉHO CÍSAŘE. Tady je krásný klid. Všude vonné tyčinky, v jezírku se prohánějí ryby, lidé se pomalu přemisťují od jedné sochy k druhé. Ani se nám odtud nechce. Venku jsou zase skútry.
Další naše návštěva patří PALÁCI SJEDNOCENÍ, dřívějším názvem PALÁC NEZÁVISLOSTI.
Tato budova sehrála zásadní roli v ukončení vietnamské války. 30.4.1975 prorazil bránu severovietnamský tank a tím tato válka skončila.
Uvnitř jsou velké sály určené pro jednání, na střeše přistávací plocha pro helikoptéru, casino a taneční sál. Budova je propojena podzemními tunely s nynějším Muzeem Ho či mina.
Při zpáteční cestě se zastavíme u dvou zajímavých budov.
Tou první je KATEDRÁLA NOTRE DAME. Je postavena z červených pálených cihel. Je v novorománském stylu se dvěma vysokými čtvercovými věžemi se železnými špicemi.
Druhou je budova bývalého HLAVNÍHO POŠTOVNÍHO ÚŘADU. Vznikla v koloniálním období na konci 19. století. Na stěnách jsou staré zeměpisné mapy. Dnes je zde informační centrum pro turisty a prodej suvenýrů. Ale pohled odtud lze poslat stále. I my jsme tuto možnost využili.
Po třech dnech končí naše návštěva Saigonu. Shodujeme se, že se nám tady nelíbí. Odlétáme do města DANANG, které leží u moře. Tam se zdržíme téměř 3 týdny. Bude to naše dovolená. Sami sobě držíme palce, aby se nám v Danangu líbilo???!!!
Milena