PROVINCIE KWAZULU / NATAL A GAUTENG
Provincie KwaZulu / Natal je jednou z devíti provincií Jihoafrické republiky. Její součástí jsou Dračí hory i pláže Indického oceánu. Jejími dávnými obyvateli je národ Zulu, který má za sebou pohnutou historii tvořenou válkami s Búry a později s Brity.
KwaZulu / Natal vznikla roku 1995 z původní provincie Natal, která byla zrušena. Její rozloha je 92 100 km2. Hlavním městem je Pietermaritzburg. Největším je Durban.
Provincie Gauteng neboli Země zlata. Rozlohou nejmenší 18 178 km2, ale nejlidnatější ( přes 10, 5 mil. ) provincie Jihoafrické republiky. Největším městem je Johannesburg, hlavním městem Pretoria. Vznikla až roku 1994 sloučením tří provincií. Je hospodářsky nejvyspělejší.
Je provincií vnitrozemskou, daleko od břehů Indického oceánu.
DURBAN
V jazyce zulu se nazývá eThekwini. Jedno z největších měst Jihoafrické republiky. Současně největší město provincie Kwazulu / Natal. Má kolem 4 milionů obyvatel.
Je to město Zuluů – původních obyvatel této části Jižní Afriky. Jsou drobnější postavy, mají i jiný výraz v obličeji. Rozhodně jsou, na pohled příjemnější než klasičtí černoši.
.
.
Vasco de Gama připlul na toto místo 25. prosince 1497. Byly Vánoce, tak dostalo jméno Rio De Natal ( Vánoční řeka ). V roce 1823 zde byla založena osada, která se v krátké době stala městem. V roce 1835 bylo, na počest správce Kapské kolonie Benjamina d’Urbana, přejmenováno na Durban.
Jsou zde odlišné kultury obyvatelstva. Největší zastoupení mají Zuluové. Dále potomci búrských a britských kolonizátorů a následně Indové, kteří sem přišli v roce 1860.
Ve městě pobýval 20 let také Mahátma Gándhí. Je po něm pojmenována jedna z hlavních ulic města. Pepa se hned nechal vyfotit u značky s názvem ulice.
Durban je pěkné město. Má všechno. Nejdůležitější přístav afrického kontinentu, tržiště, mešity, rikšy, luxusní hotely a kluby.
A hlavně moře a pláže. Těch je opravdu požehnaně. Mají ale jednu, dost podstatnou, chybu. Opět hodně fouká. Vlny jsou nepříjemně velké, takže na koupání to fakt není.
.
Na pláži se sice ležet nedá, ale můžeme alespoň obdivovat místní “ písečné umělce “. Některá díla jsou dost úsměvná.
Cestou na letiště, do Johannesburgu letíme, nám dal hotelový řidič ( předci jsou Indové ) zajímavý tip na aktivitu v Johannesburgu. Máme navštívit Montecasino. Tak už tam “ letíme “.
JOHANNESBURG
Největší město provincie Gauteng. Přezdívané město zlata. Bylo založeno roku 1886, po nálezu zlata, jako osada horníků. Ložiska zlata jsou tady stále.
Je to ovšem i město velmi vysoké kriminality. Říká se, že největší na světě. Do některých čtvrtí nechodí ani policisté.
My jsme si k bydlení vybrali čtvrť Sandton. Aniž bych to tušila při hledání na Bookingu, je dobře propojena, vlakem i autobusy společnosti Gautrain, s letištěm. Takže jsme v pohodě a hlavně bezpečně dojeli až “ domů “. Tam nás čekal rozkvetlý jasmín, ibišek, modrý bazén. Paráda.
Jedeme do Montecasina. Je to areál v “ naší “ čtvrti, ale poměrně daleko. Deset zastávek autobusem. Vystupujeme a rázem se ocitáme ve staré Itálii.
Vstupujeme do budovy Montecasina prosklenými dveřmi……..a jenom vydechneme úžasem.
Jsme v jiném – italském – světě. Kavárny a cappuccino, pizza a nad námi modrá obloha s bílými “ beránky “. Je to ovšem kamufláž. Nad celým Montecasinem je klenba, což je do oblouku natažená plachta, která navozuje zdání oblohy.
Jdeme dál a “ stmívá se “. Nasvícené kašny, starý policejní Fiat. A najednou je noc. Dáváme si cappuccino a vzpomínáme na Itálii.
Abychom měli ale nějakou večeři ( za rozumné peníze ) odcházíme do současnosti a jdeme nakupovat.
Po dvou dnech odjíždíme opět vlakem Gautrain do Pretorie. Ještě před odjezdem chce Pepa strávit pár hodin v centru ( kolem nádraží ). Prý abychom poznali Johannesburg. Já se do toho moc nehrnu, protože se docela bojím. Ale překonám se a jdu.
Vyjdeme z bezpečného nádraží Gautrain. A spadneme rovnou do uličního chaosu. Hned jsou nám nabízeny “ služby “ místních. Naštěstí se zaměřují na Pepu. Pořád mu něco povídají, občas na něho sahají. A to se mu nelíbí. Jdeme do blízké galerie, kde můžeme alespoň něco vyfotit. Na ulici si troufáme jeden snímek a hned uklidit tablety a ještě na nich držet ruku.
No a i Pepa uznal, že nějaká procházka nepřipadá v úvahu. Jdeme zpátky na nádraží a odjíždíme. Naše návštěva Johannesburgu byla krátká, ale já jsem fakt ráda, že jsme z tohoto města pryč. V Pretorii snad bude líp.
. 
O tom ale až příště. Mějte se fajn.
Milena