TANZANIE
Rozkládá se na východním pobřeží střední Afriky. Vznikla v roce 1964 sloučením dvou nezávislých států. Pevninské TANGANIKY ( podle stejnojmenného jezera) a ostrovního ZANZIBARU. Ten byl do té doby pod vládou sultána.
Rozloha Tanzanie je 945 090 km2, počet obyvatel 54 milionů. Hustota zalidnění je velmi nízká. Hlavním náboženstvím je křesťanství.
Nejpočetnější skupinou jsou Svahilové. Jejich jazyk je zde nejvíce používaný. I my jsme se naučili pár slov. Na ulici se vás běžně zeptají : “ Mambo ? “ Odpověď zní : “ Poa “. V překladu : “ Jak se máš ? “ , “ Dobře “. Výraz “ Karibu Zanzibar “ si můžeme přečíst hned při “ vylodění se “ na Zanzibaru. Asi není třeba ani překlad.
Do Dar es Salaamu v Tanzanii letíme z Harare v Zimbabwe. Protože máme večerní let ( ve 21,15 h. ) a na letiště vede rovná a přehledná silnice, rozhodli jsme, že půjdeme pěšky. Je to sice 15 km, ale máme na to celý den. S několika pauzami to zvládáme. Odbavení v pohodě, let také.
DAR ES SALAAM ( dár as – salam = dům míru )
Jsme v Tanzanii. Byli jsme natolik prozíraví, že tanzanské vízum si vyřizujeme už v Harare. Za 50 $ pro jednoho. Čím jednodušší země, tím dražší vstup. Při kontrole na letišti nemáme žádný problém. Předkládáme mezinárodní očkovací průkaz s potvrzením o očkování proti žluté zimnici, pas s tanzanským vízem a dostáváme vstupní razítko.
Vše je v pohodě, až na to, že je 1, 30 h. ráno. Trochu brzo na přesun do hotelu. Nastříkáme se repelentem a “ usteleme si “ na lavičkách na letišti. Jsou totiž v otevřené venkovní hale. Docela dobře se “ prospíme “ až do 7 hodin. Dáme kafíčko a s ťuk ťukem jedeme do hotelu. Máme předem potvrzeno, že nás ubytují takhle brzo. Dokonce i snídani dostáváme. Vybalit, osprchovat, převléct a do města. Úkony, které máme už naprosto zautomatizované.
Město Dar es Salaam bylo v letech 1974 – 1992 hlavním městem Tanzanie. Poté tuto roli převzala Dodoma.
Leží na východě země na pobřeží Indického oceánu. Je největším ( přes 4 miliony obyvatel ), ekonomickým a kulturním centrem státu. Spousta vládních institucí, zastupitelských úřadů, ambasád je stále zde. Prosklené “ věžáky “se střídají s nízkými budovami, muslimské mešity s křesťanskými kostely.
Oproti Zimbabwe tady vše funguje. Bankomaty vydávají tanzanské šilinky ( k české koruně “ odpářete “ dvě nuly ), takže vybíráme 200 000 TZS. Pro orientaci nějaké ceny. Káva 5000 TZS, středně velká ryba 15 000 TZS, pivo 5000 TZS. Zase tak levno tady není.
. 
Naše první kroky vedou do rybářského přístavu. Je to současně hned rybí trh se vším všudy. Zápachem, špínou, křikem a spoustou lidí. Pepa to miluje, já mám strach.
.
Na zeleninovém a ovocné trhu v Kariakoo Market se mi ale líbí. Krásné barvy všech druhů ovoce a zeleniny, kvanta výborných kešu oříšků. Pastva nejen pro oči, ale i bříško.
Kupujeme si lístek na loď Kilimanjaro na ostrov Zanzibar. 35 $ / osoba, ekonomická třída. Další den jedeme.
ZANZIBAR
Dodnes si pamatuji, z doby svého studia na gymnáziu, že Zanzibar je ostrov koření. Hlavně hřebíčku. Jsem zvědavá, jestli to ještě platí. Zjišťuji, že neplatí. No jo, časy se mění.
Svahilský název je Unguja. Rozloha 1658 km2, počet obyvatel kolem 2 milionů. Název Zanzibar pochází od perských obchodníků z 8. st. Ze slov – zandž a barr. V arabštině to znamená – Pobřeží černochů.
Z 99 % je zastoupen islám. Ale ne nějak moc aktivní. Ženy mají pouze šátky. Pro potřeby domluvy mezi domorodci s arabskými a perskými obchodníky vznikl nový jazyk – svahilština. Ta se postupně rozšířila do celé Tanzanie.
Ke zmiňovaným slovům, o kterých jsem už psala, přidávám další.
HAKUNA MATATA – svahilský výraz pro bezstarostnost, podobně jako fráze „ to je v pořádku “ nebo „ žádný problém “.
Centrem ostrova je Stone Town. Město s významným historickým a uměleckým významem ve východní Africe. Promíchávají se zde různorodé vlivy, které tvoří základ svahilské kultury, s unikátní kombinací maurských, arabských, perských, indických a evropských prvků. Z tohoto důvodu bylo město v roce 2000 zařazeno do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Úzké uličky, v některých sotva rozpažíme, spousta koček, zápach z kanálů. Bohužel, ten přebije i vůni koření, které tady sice prodávají, ale už jenom jako turistickou záležitost. Báječný hřebíčkový ostrov. Bejvávalo.
Asi největší raritou tady, jsou vchodové dveře. Ano, dveře. Takové se nikde nevidí. Dokonce se říká, že když staví dům, tak jako první udělají dveře. Některé jsou fakt unikátní.
Dům, kde se narodil Freddie Mercury sice zrovna unikátní dveře nemá, ale to vůbec nevadí. Tím, že před tímto domem můžeme stát a dívat se na fotky ve vitrínách, se pro nás unikátním stává.
Od konce 17. st. až do 19. st. byl Zanzibar centrem obchodu s otroky pro celé východoafrické pobřeží. Ročně přes ostrov prošlo více než 10 000 otroků. V místě Anglican Cathedral, která byla vystavěna jako symbol zrušení otrokářství byla hlavní “ tržnice “. V přilehlé zahradě je památník těchto smutných událostí.
. 
Stone Town nejsou jenom úzké uličky starého města. Je zde i město “ nové “ . Celkem ošklivé zděné domy s betonovou omítkou. Do zdejšího počasí nepříliš vhodný materiál. Z fotek můžete sami posoudit.
Fotbalový stadion, postavený za čínské peníze, trochu pozvedá celou tuto oblast. I když zeje prázdnotou, tak nás správce ujišťuje, že sem chodí děti sportovat??!!
Přesunujeme se po západním pobřeží o 10 km severněji. Do vesnice s krásným názvem. BUBUBU. Nene, fakt tady nestraší. Název je odvozen od zvuku vlaku, který sem kdysi jezdil. Sice název krásný, ale jinak tady nic krásného není. Všudypřítomný prach z hliněné cesty, krámky se vším možným.
Naštěstí hotel je velmi pohodlný. Velký světlý pokoj s klimatizací nám naprosto vyhovuje.
O něco horší je Indický oceán. Velký odliv kazí trochu možnost koupání. Ale my se s tím už nějak popasujeme. Nemusí být vše dokonalé.
Západy slunce nejsou sice do oceánu, ale přesto si na ně rádi počkáme. Je to takové hezké zakončení dne.
Náš pobyt na Zanzibaru končí. Musím přiznat, že nás ostrov trochu zklamal. Jeho název a představy o něm byly lákavější, než realita. Ale tak to v životě většinou bývá.
Zítra, 3. března, odlétáme na Mauritius. Cesta vede přes Dubaj, kde máme dlouhou pauzu, tak se chceme podívat na známé “ budovy “. BURDŽ CHALÍFA a BURDŽ AL – ARAB.
Snad to vyjde a já vám o tom zase napíšu.
Milena