BRASÍLIA
hlavní město Brazílie
3.1. – 7.1. 2018
Doba našeho nicnedělání na ostrově Ilha de Itaparica končí. Ve středu 3.1. odjíždíme lodí přes záliv do Salvadoru a odtud autobusem do Brasílie. Vypadá to jednoduše, ale vždycky se vloudí nepředpokládaný zádrhel. Tak se stalo i teď.
Když jsme vystoupili z autobusu ve Vera Cruz, odkud jede loď, objevila se před námi nekonečná řada lidí. Říkám Pepovi, to asi stojí frontu na loterii ( to je v Brazílii národní zábava ). Pepa suše poznamenal, že ty kufry, které mají u nohou asi na výhru nebudou. A nebyly. Celá ta děsivá fronta stála na lístky na loď.
Je 13h.,fronta je asi tak na 3h., 1h. jede loď, cca 1h. autobus přes město na nádraží. Tak a co teď. Máme paniku. Naštěstí Pepa si ví vždycky rady. Oslovil jakéhosi člověka, který stál vedle nás, zda nemůže sehnat lístky na loď. Mohl a sehnal. Sice za dost odlišný peníz, než u pokladny, ale to jsou holt rizika cestování.
S lístky v ruce jdeme do další ( mnohem menší ) fronty a pomalu se suneme na loď. Je trochu problém s odplutím, protože ještě nenastal příliv. ALE ODPLOUVÁME.
Jsme opět v Salvadoru. Jedeme na RODOVIÁRIO SALVADOR, což je název hlavního autobusového terminálu. Výraz Rodoviário se používá po celé Brazílii. Čekáme na náš autobus společnosti Real Express.
Už najíždí. Zvenku vypadá hodně dobře. Uvnitř také. Pohodlné sedačky, které jdou sklopit téměř vodorovně ( hned nám to předvedli chlapci před námi ), my nakonec také, jinak se nevejdeme s nohama. Všechno v pohodě. Vyjíždíme. Trochu nám pořád nešlo do hlavy, proč cca 1500km pojedeme 24h. ( ve skutečnosti dokonce 26h. ). Teď už to víme. Cestovní rychlost autobusu je 60 km / h. Silnice jsou úzké, drncavé, bez krajnic. V noci spíme, ve dne čteme, koukáme na film a spíme. Ale jedeme a dojedeme.
JSME V BRASÍLII. Je 22h. Dojeli jsme na RODOVIÁRIO INTERESTADUAL. Jedeme metrem na Rodoviário Metropol. To je městský bus terminál. Na internetu jsme našli, že náš hotel je jednu zastávku autobusem. No jo, hledejte ve 23h. zastávku autobusu v Brasílii. Bereme taxík. Řidič byl slušný. Veze nás asi 3 minuty a zastavujeme před hotelem. Platíme 9R$, což je asi 60Kč.
Hotel je dobrý za dobrou cenu. Za 3 noci platíme 300R$. Rychle sprchu a spát. Těšíme se na zítřek.
Něco málo o Brasílii. Leží na náhorní plošině v Centrální brazilské vysočině v oblasti, kde pramení řeka Tocantins. Nachází se v průměrné nadmořské výšce 1172 m. Každý den tady prší. Město bylo slavnostně “ otevřeno” 21.dubna 1960. PoDo té doby bylo hlavním městem státu Rio de Janeiro ( od roku 1763 ).
Hlavním ekonomickým odvětvím ve městě je stavebnictví, služby, komunikace, finančnictví, potravinářský, dřevařský a zábavní průmysl. Město má spíše vládní než průmyslový charakter. V roce 2001 bylo uvedeno do provozu metro. Ovšem jenom dvě trasy.
Výstavba města je spjata hlavně s těmito jmény :
Prezident Juscelino Kubitschek de Oliveira ( jeho pradědeček pocházel z jižních Čech ), architekt Oscar Niemeyer, urbanista Lúcio Costa, krajinný architekt Burle Marx.
Vnitřní uspořádání města má tvar letadla. V pomyslném kokpitu stojí budova Parlamentu ( Congresso Nacional ), prezidentský palác ( Palácio do Planalto ), justiční palác ( Palácio do Itamaraty ). Následuje televizní věž ( Torre de Televisao ). Na tu je možno vyjet ( do 75m ), což jsme udělali. Viděli jsme celé “ letadlo “.
. 
Kolem “ trupu” jsou budovy ministerstev. Ani jsem netušila, kolik jich v Brazílii mají.
. 
Do budovy Parlamentu je možné vstoupit. Přimotali jsme se ke skupinové komentované prohlídce ( v portugalštině ), ale s možností nahlédnout do jednacího kongresového a senátního sálu. No, nechtěla bych tam sedět a jednat. Nechci se stát senátorkou.
Kultura je zastoupena Teatro Nacional Cláudio Santoro. Má dost zvláštní tvar. Připomíná mi egyptské pyramidy.
Ovšem největší stavební raritou města je Římskokatolická katedrála Zjevení Panny Marie ( Catedral Metropolitana de Nossa Senhora Aparecida ). Je tvořena 16 betonovými sloupy, připomínající tvar rozevřeného květu ( hyperboloidu ). Dovnitř se vstupuje vlastně pod zem. Vejdete a spadne vám brada. Strop a strany jsou vyplněny barevnými vitrážemi. I já, ač neznaboh, jsem uchvácena. Je to cosi nad mé chápání. Jako vesmírná loď.
Přístupovou cestu ke katedrále lemují třímetrové bronzové sochy 4 evangelistů (Matouš, Marek, Lukáš vlevo, Jan vpravo). Opodál stojí neméně zajímavá, 20m, vysoká zvonice se 4 zvony. Říkali jsme si s Pepou, kdybychom už nic jiného neviděli, jsme spokojeni. Ale my viděli.
. 
Most přes umělé jezero Paranoá. Ponte Juscelino Kubitschek. Je to opět zajímavá stavba. Tři asymetrické oblouky, které jsou “ cik cak “ přidělány na most, který je do zatáčky. Má délku 1,2km. My ho v dešti přešli celý. Co by člověk neudělal pro zážitek. Je pravda, že za ten celý den už se nám nohy motaly jak chtěly.
Náš kamarád, David Vávra, říkal, že po Brasílii se pěšky nechodí. My jsme se jen pošklebovali. No a měl pravdu. To jsou tak rozlehlé prostory, že to ani dost dobře nejde. Fakticky jsme žádné další chodce nepotkali. V prostoru má město ještě obrovský potenciál. Ohromné nezastavěné plochy, na kterých nic není.
Čeho tady ale mají hodně, jsou nákupní centra gigantických rozměrů. Všechny světové módní značky zde mají zastoupení. Je neustále plno. Lidé sem chodí spíše společensky než nákupně.
Je tu spousta samoobslužných restaurací. Nandáte si, co vaše hrdlo a břicho snese, dáte si to zvážit, zaplatíte a konzumujete. Je to dobré, rychlé a celkem levné. Asi tak 100Kč. Ale nedá se takhle stravovat každý den. My si to vyřešili po svém. V Salvadoru jsme zakoupili varnou konvici ( byl to dosti velký problém jí sehnat ). Kupujeme si kuřecí nebo hovězí polévky v kelímku, zalijeme horkou vodou a máme večeři. A kafíčko s mlékem. Bez toho já bych nevydržela. V hotelích je na každém pokoji lednička, koupíme mléko a brazilskou kávu a to mě dělá šťastnou.
Byli jsme tady sice jenom 3 dny, ale stačilo. Už se zase těšíme na další město a zážitky v něm. A že budou, to je jasné. LETÍME TOTIŽ DO RIO DE JANEIRA.
Tak příště.
Milena